Jak vlastně došlo k založení firmy?
Sešlo se víc věcí najednou. Jako freelancer jsem měla čím dál tím víc práce, až jsem ji začala předávat svým osvědčeným spolupracovníkům. Zvažovala jsem, jestli nenadešel ten správný čas potvrdit de iure to, co už fungovalo v praxi. Do toho přišla nabídka dělat poměrně velkou redakci a já jsem si uvědomila, že kdybych to nezkusila, tak mně to bude líto. Oslovila jsem ex-kolegyni Martinu Tůmovou, jestli by do toho nešla se mnou, protože jsem věděla, že zvládnu ohlídat obsahovou a kreativní stránku, ale nejsem tak dobrá v procesním řízení. S Martinou jsme se domluvily a dodneška jsem jí obrovsky vděčná. První firemní procesy jsme nastavovaly spolu. Firma pod našima rukama moc hezky rostla.
Během prvního roku fungování se nám podařilo vyhrát výběrové řízení Heureky pro tvorbu nákupních rádců (pozn.: těch jsme za 3 roky spolupráce napsali téměř 400). Podpořilo to naše sebevědomí. Později v tom roce jsme vyhrály ještě jedno výběrové řízení pro Royal Canin. A potom se stala úplně nejlepší věc, která nás mohla potkat, a sice že nás klienti doporučovali dál. Ozývali se nám lidé, kteří řekli: „Slyšeli jsme o vás dobré věci a máme zakázku, se kterou si myslíme, že byste nám mohli pomoct.“ Vliv na to určitě mají i odpracovaná léta v oboru.
Martina v létě 2019 odešla a já jsem místo ní vzala Janu a Lenku. Že jsou dvě, bylo naprosto plánované, chtěla jsem, aby redakci vzala Jana a Lenka měla volné ruce na new business. Lenka má k tomu ještě několik svých klientů, aby měla nějakou stabilní bázi práce, protože new business je nevděčná disciplína. A pak je tu Jitka, bez které si dnes už nedokážu představit provoz firmy. Ta tichá síla v pozadí, o které nevíte, protože perfektně funguje.
Časem se k nám pak připojil ještě Jirka jako social media manager a Tom jako juniorní community manager. Covid pak změnil rozložení sil a kapacitní možnosti všech, kdo mají rodinu. Proto jsme přibrali ještě Martinu Zemanovou, která má neuvěřitelný drive pro new business a chuť se učit, a Any, který se stará o naši komunikaci a PR. Zní to teď, jako bychom hrozně rychle rostli, ale každý z nás pracuje na částečný úvazek, podle potřeb projektů, a hlavně podle toho, jak to v životě potřebujeme mít poskládané. To poslední se v současnosti dokáže rychle měnit a námi nastavený systém je dostatečně pružný, abychom byli schopní vykrýt všechny potřeby, pracovní i životní, naše i klientské.
Co se ti za dobu existence firmy povedlo a co bys naopak dnes udělala jinak?
Začnu tou druhou otázkou. Myslím si, že kdybych Vortum zakládala znova, tak bych hned od začátku měla velmi dobře nastavené smlouvy a procesy, a trvala bych na jejich podepsání ještě předtím, než dojde ke spolupráci. Předešla bych tak zbytečnému stresu a potížím. Jenže člověk se často naučí až praxí, kde má slabá místa.
A co se mi povedlo – když se podívám zpátky na ty čtyři roky existence firmy, tak největší radost mám z toho, že jde business dělat slušně. Přestože rosteme, tak se nám důležité hodnoty daří udržovat a rozvíjet.
Vnímáš nějaké překážky ve vašem růstu?
Žádné nevnímám. Dalo by se říct, že firma by rostla víc, kdybychom vzaly zakázky, které například z etických důvodů brát nechceme, ale to by nás poškodilo.
Na jakých principech firma funguje? Už jsi jmenovala slušnost…
Myslím, že v práci je primárně důležitá zodpovědnost. Pro mě zahrnuje nejen odevzdávání výstupů včas a v nejlepší možné kvalitě, jaké lze v daný moment dosáhnout, ale i poskytnutí všech potřebných informací a domýšlení důsledků, předvídaní dalších nutných kroků. Jako freelancer jsem se naučila, že tenhle přístup dokáže usnadnit práci ostatním. Vytváří to vlastně určitý bezpečný prostor, dává svobodu v prioritách, plánování. A tímhle způsobem se podle mě nakonec rodí důvěra, která je obrovsky důležitá, protože je zásadním předpokladem pro vznik projektů, na které by v běžném modelu fungování i pracovních procesů nebyl prostor, čas nebo odvaha.
A to samé opačně – každý z našeho core týmu máme určitý typ oboru, pro který dělat nechceme, a je důležité to respektovat. Máme i situace, kdy jsme se s klientem rozloučili na základě jeho jednání. Špatný klient je totiž horší než žádný klient.
Další důležitou věcí je to, co nazývám „pochopení pro nepochopení“. Zahrnuje dvě hlavní významové roviny. Všichni jsme lidé a může se stát, že napsané či řečené může vyznít jinak, než jak to mluvčí zamýšlel. Zejména v asynchronní komunikaci, tedy takové, kdy se lidí spolu baví v různých časech. Nemáme kanceláře, takže asynchronních je 90 % naší interní komunikace. Nedorozumění může vzniknout třeba jenom mojí špatnou interpretací. A druhou rovinou je fakt, že marketing má vlastní newspeak, kterému každý nemusí rozumět. Daná věc se dá říct vícekrát a pokaždé je možné vyjádřit to samé jinými slovy a dojít tak k porozumění.
Hodně důležitá pro naše fungování je otevřenost, čímž myslím, že mezi sebou sdílíme informace. Máme například pravidlo zastupitelnosti v zakázkách, k celkovému přehledu přispívá i pravidelný status. Asi je tady dobré zmínit, že Vortum od založení nemá kanceláře, jsme all-remote, fungujeme na cloudu, skypu, meetu, po telefonech, e-mailech…
Otevřenost praktikujeme i směrem k dodavatelům. Nesnažím se nic schovávat a říkat jinak. Protože když o jedné skutečnosti zalžu, tak jaké pak všechny další fakta jsem asi mohla zakrýt? A myslím, že si lidé naší přímosti cení. Vědí, na čem jsou.
Hodnoty, které jsi jmenovala, vás dělají od konce roku 2019 Slušnou firmou – součástí komunity firem fungujících na principech slušnosti. Vnímám to jako určitou prestiž.
Já taky a jsem za to hrozně ráda. Firma se rázem ocitne v dobré společnosti.
Tvoje ideály mají pozitivní dopad – někde jsi zmiňovala, že ve Vortumu chceš vytvořit podmínky, ve kterých tví spolupracovníci vždy chtěli pracovat. Vedla jsem rozhovor už se všemi dalšími členy core týmu a ti potvrzují, že se to tak děje.
To je skvělé. Potvrzuje to, o čem jsme se bavily na začátku, že je možné mít firmu postavenou na pravidlech slušného chování a funguje to. Vortum vnímám jako prostor, který umožňuje dělat práci, která je nějakým způsobem přínosná – ať už protože nás baví, nebo když člověk dělá z domova a má omezené možnosti, přesto je schopný dělat práci, která mu dává smysl. Možná i proto Vortum definuji jako volné sdružení, definované víc myšlenkami a idejemi než jako agenturu s kancelářemi.
Na webu je, že jsi Vortum založila jako prostor pro vznik kvalitního obsahu. Jak bys onen kvalitní obsah definovala?
Je to obsah, který je přínosný pro všechny zainteresované strany – pro lidi, kteří mají práci a dostanou za ni zaplaceno. Pro klienta, protože mu pomáhá plnit jeho nastavené obchodní, marketingové nebo komunikační cíle, a je přínosný pro člověka, který ho vidí nebo slyší, protože odpovídá na nějakou jeho potřebu, najde relevantní informace, emoci, nějakou inspiraci nebo propojení, asociaci, která ho předtím nenapadla.
Všechny tři části jsou stejně důležité, protože když máte špatně zaplacené lidi, tak vám nebudou dělat dobré věci. Když jsou špatně nastavené cíle od klienta, tak nemůžete dělat kvalitní práci. A odrazí se to zase zpátky, nejvíc je na tom bitý finální člověk, který dostává do rukou něco, co utrácí čas jeho života, co vůbec nerespektuje, že se tím musí probírat a nějakým způsobem s tím zacházet. To už se ale dostávám k další vrstvě nad kvalitním obsahem, k určité zodpovědnost vůči světu.
To „svobodné sdružení“ (textařů, redaktorů, editorů, překladatelů a dalších profesionálů), které je na webu – co to konkrétně znamená? Vymezuješ se tím nějak proti označení agentura? A pokud ano, v čem jste jiní?
Ano, vymezuji. V agentuře dostanete klienta, kterého musíte dělat, a nediskutuje se. Když jsem v jedné jako často docházející externista řekla, že nebudu psát pro politickou stranu, přestala jsem od nich dostávat práci.
Tím svobodným sdružením se snažím vyjádřit, že u nás panuje svoboda rozhodnutí při přijímání zakázek. Chcete tuhle práci nebo klienta? Ano. Ne. Obě odpovědi jsou naprosto správně a ani jedna není penalizovaná. Když ji nechcete, tak najdeme někoho jiného, máme poměrně slušnou databázi dodavatelů, takže víme, že se vždycky je na koho obrátit. A není ani potřeba zdůvodňovat, proč ji nechcete. Anebo zjistíme, že pro klienta vlastně nikdo dělat nechce a to je pak pro mne k zamyšlení, zda je to vlastně klient pro nás (a taky, proč jsem to neviděla dřív). Tak daleko to zatím ale nedošlo.
Hraje nám do karet, že děláme se seniory, s lidmi, kteří mají spoustu zkušeností a znají standardy své práce. Aby se tým sešel nad zakázkou, lidé spolu nemusejí sedět v kanceláři. Stačí, když chtějí a na jejich práci jim záleží.
Dá se mluvit o trendu, že v posledních letech lidé z reklamy více pracují z domova?
Asi nejen z reklamy. Je to téma, které se objevuje čím dál tím víc, už jenom proto, že takový způsob práce obrovsky šetří čas a energii lidí. V momentě, kdy se člověk naučí přijmout zodpovědnost za to, co dělá (nebo nedělá ?), tak je postavený základ pro práci na volné noze nebo vzdálenou práci, remote work. Pokud to nezvládne, nastupuje systém kanceláří, de facto dohlížitelů, protože manažeři fungují částečně jako lidé, kteří kontrolují, zda se práce opravdu vykonává. A to se zas zrcadlí témata, o kterých jsme se už bavily: důvěra, kontrola, svoboda a zodpovědnost. Covidová omezení jen ukázala, jak jsou procesy dobře nebo špatně nastavené a jak velkou roli hraje firemní kultura. Takže ani tenhle čas u nás nic výrazně nezměnil, jen se občas víc potýkáme s kapacitami, což je dané vyššími nároky od škol na domácí výuku a celkově mentální náročností života v lockdownu.
Jaká je hranice mezi tím, že jste svobodné uskupení, ale ty jsi majitelka – mohla bys ji trochu ohledat?
Jsem jediná se zodpovědností za celou firmu, takže povinnosti dané zákonem a rozvoj firmy jdou za mnou.
A pak mám samozřejmě spoustu nápadů, některé úplně báječné a některé úplně strašné, a některé z nich se dostanou i k lidem z kmenového, základního týmu. Něco navrhnu a chci slyšet názor od ostatních. Pokud se realizace daného nápadu chce někdo účastnit, tak je to super, pokud se ho nikdo účastnit nechce, tak buď jsem ho špatně předložila, nebo je to práce, kterou musím udělat jenom já, anebo slepá cesta. Snažím se přijít na bludný kořen včas, abych s ním neotravovala ostatní, ale ne vždycky se mi to podaří.
Hodnoty, na kterých firma funguje, pocházejí také primárně ode mě a od toho, jak si představuju, že by práce měla vypadat. Ale jak je chápou ostatní, to je jejich interpretace, do toho zase nemohu zasahovat. Můžu ale nastavit, že něco je důležité pro spolupráci, a pak se v tom nějak musíme všichni porovnat, aby nám to fungovalo.
Jediné právo, které mám a nemá ho nikdo jiný, je právo veta. Nesu zodpovědnost za to, jaké má firma výsledky a jakým způsobem funguje, tak si osobuju právo říct ne, takhle to dělat nebudeme, nebo takhle to dělat budeme, tečka. Je to úplně finální slovo, které nechci moc používat, protože nastoluje autoritářský režim, který mi nesedí, a také to znamená, že jsem v době klidu selhala v debatě nebo objasnění důvodů. Jediné legitimní použití je v krizové situaci. A ano, právo veta jsem použila za ty čtyři roky zatím jenom jednou a byla to vyhrocená situace.
Chci tady taky říct, že mi obrovsky pomáhá, že spoustu věcí můžu konzultovat se svým životním partnerem, který je také z oboru. Funguje jako první filtr i jako poslední záchrana. O jeho roli moc lidí neví, je tak trochu neviditelný, ale pro mne naprosto zásadní. Pomáhá mi tříbit myšlenky. Myslím, že dnes by se té roli říkalo mentor.
Kolik lidí s Vortumem spolupracuje?
V core týmu je nás pět až osm, podle množství zakázek a zástupů. Co se týče dodavatelů, se kterými děláme nejčastěji, jedná se o nižší desítky. A kdybych měla spočítat úplně všechny lidi, které máme v databázi, tak jsme někde přes stovku, možná už víc. Tyhle kvantifikátory zas tak důležité nejsou.
Jakým způsobem si své spolupracovníky vybíráš?
Jsou to většinou lidé, se kterými jsem už dříve spolupracovala a se kterými se mi dělá dobře. To je historie celého základního týmu. Pak jsem potkala spoustu nadaných lidí v kulturním časopise, kde jsem dělala šéfeditorku a pak šéfredaktorku. Nejlepší zdroj je ale vždy doporučení od těch, s kterými se už dobře spolupracuje. V momentě, kdy to nejde, tak se obracím na internet a hledám lidi tam. Prověřuju si je, bavím se s nimi a první zakázka je vždycky pro obě strany zkušební. Když to funguje, tak spolu pracujeme dál.
Jak jsi vymýšlela název firmy?
Snažila jsem se, aby byl co nejvíc popisný. Lehce jsem modifikovala „slovo“ z esperanta, což je „vorto“. Na názvu mě asi nejvíc baví, že není vůbec holčičí, nechtěla jsem, aby na firmě bylo znát, že ji zakládala holka. Identita, kterou vytvořil Vlasta Bret, je hodně minimalistická a dává větší důraz na kontext než na samotný brand, což je v našem případě velmi v pořádku. Baví mě, že tam nejsou žádné kudrlinky a pastelové barvy, je to velmi přísné.
Občas se setkávám s tím, že se na schůzkách nejčastěji chlapi podivují, že za Vortumem stojí holka, a ne kluk, že jsem na tu firmu sama a jsem jediná majitelka. Celkem vzato na firmu nejsem sama, mám super tým. A v rámci genderové vyrovnanosti jsem za poslední rok do týmu vzala dva kluky. ?
Máš ve Vortumu své vlastní klienty?
Mám a snažím se nemít. Mým klientem je hlavně Vortum ve své přítomnosti a blízké budoucnosti.