Ing. Jana Pokorná má ve Vortumu na starosti řízení redakce a vedení projektů. V rozhovoru hovoří o radosti z každého dokončeného projektu i o způsobu, jakým si udržuje rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.
Pracuješ jako projekt manažer. Co tvá práce obnáší?
Jsem prostředníkem mezi klientem a ostatními spolupracovníky Vortumu. Zprostředkovávám komunikaci i finanční a časovou stránku a prezentuji klientovi naše návrhy i výsledky naší práce. Dohlížím na realizaci jednotlivých úkolů a mám na starosti projekt jako celek.
Věnuješ se také řízení redakce…
Jsem člověk, který je styčným důstojníkem s klientem a shromažďuje od něj jeho očekávání. V rámci redakce to znamená, že od klienta přijmu zadání a kontroluju celý interní proces. Aby článek byl v pořádku, musí projít několika fázemi a v redakci jej musí vidět několik lidí – nejdřív redaktor článek napíše, pak jej po faktické stránce kontroluje odborný redaktora pak jsem to já, kdo ověřuje, zda text splňuje zadání. Někdy je potřeba, aby článek prošel i stylistickou korekturou, a poté, co zapracujeme případné komentáře klienta, přichází na řadu jazyková korektura. Až po celém tomhle kolečku je text připravený k publikaci.
Jaké dovednosti, znalosti a zkušenosti tento typ práce vyžaduje?
Když je člověk v pozici projektového manažera, musí především daný projekt vzít za svůj. Cítit za něj zodpovědnost, aby ho protáhl všemi úzkými místy, jimiž musí projít. Pak se hodí komunikační schopnosti a dovednosti, protože dost často přichází do kontaktu s lidmi, ať už s klientem, nebo s ostatními spolupracovníky Vortumu, a to nejenom prostřednictvím e-mailu, ale i po telefonu nebo na osobních schůzkách.
Projektový manažer by neměl být solitér, určitě se mu vyplatí schopnost práce v týmu, protože jinak by se daleko nedostal. Nemyslím si, že třeba introvert se na takovou práci nehodí, ale musí umět spolupracovat s ostatními. Poslední věcí, která mě napadá, jsou schopnosti organizační, vytvořit časový plán pro akci a držet se jej, sledovat, jestli všechny jednotlivé kroky navazují a jestli projekt jede podle plánu.
„Když je člověk v pozici projektového manažera, musí především daný projekt vzít za svůj.“
Jak jsi potřebné znalosti a zkušenosti získala?
Já myslím, že s některými dovednostmi se člověk rodí. Naučit se komunikačním schopnostem určitě lze, ale třeba ty organizační se úplně dobře naučit nedají. Dobrý základ člověk získá ve škole, já jsem studovala marketing a management na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Pak jsem asi deset let pracovala v různých reklamních agenturách na pozici account managera a později account directora. Měla jsem na starosti kampaně, ať už nadlinkové, nebo podlinkové, pro různé klienty. Mezi ně patřili i někteří poměrně velcí a významní jako společnost Škoda Auto, která je největším zadavatelem automobilové reklamy na českém trhu, pak určitě GSK – GlaxoSmithKline, nebo třeba Nestlé. Ale posledních šest let se věnuji hlavně řízení a supervizi příprav firemních časopisů, PR článků a podobně.
Organizační schopnosti se mi hodí také při výchově mých dvou dětí. Myslím, že rodičovství člověka posune ještě do vyššího levelu. Do toho, jak pracuje a žije, vstoupí další vliv, se kterým musí počítat a který musí nějakým způsobem zakomponovat do svého dne. A mě to hodně posílilo. Mateřská dovolená má tedy určitě něco do sebe, v mém případě to rozhodně nebylo tak, že bych zakrněla a dostala se úplně mimo pracovní oblast. Naopak, mnoho jsem získala.
Existuje někdo, kdo je ti profesním vzorem?
Konkrétní lidský vzor nemám.
Existují tedy nějaké hodnoty, kterých se při práci držíš?
Snažím se pracovat a vůbec žít tak, abych měla dobrý pocit. To znamená, že potřebuji, aby mě práce naplňovala a přinášela mi radost. Nedovedla bych vykonávat nějakou práci, která by mě nebavila nebo mi nedávala smysl, to dlouhodobě není dobře, není to dobré pro můj vnitřní život.
Jsem pro otevřenou komunikaci, a to nejenom ve sdělování pozitivních informací. Myslím si, že je správné říkat klientovi i nepříjemné věci, například když přijde se zadáním, které je nesrozumitelné nebo je nereálné ho časově zvládnout, v tom případě je vhodné o situaci mluvit.
Určitě ctím i svobodu – svobodu v rozhodování, mít možnost říct svůj názor, ať už klientovi, anebo i dovnitř týmu směrem k mé nadřízené. Nemusím mít obavu, že pak budu nějakým způsobem vyloučená nebo přehlížená.
Také ctím respekt k lidem. Každý jsme jedinečný, ale myslím, že jsme schopni se domluvit tak, aby byly všechny strany, jichž se to týká, spokojené. A pak už zmíněná odpovědnost za svěřenou práci.
„Nedovedla bych vykonávat nějakou práci, která by mě nebavila nebo mi nedávala smysl. Není to dobré pro můj vnitřní život.“
Co tě na tvé práci nejvíc baví?
Mám radost z každého zadání, které se úspěšně splní. Těší mě, když moje odbornost a zkušenost přispějí k tomu, že vznikne nový projekt. Ať už jsou to větší zakázky jako celý časopis, katalog či brožura, nebo třeba dobře odvedený překlad, který je dodaný včas a odpovídá očekávání klienta. Když je klient spokojený, cení si naší práce a vrací se. Pak má šanci vzniknout dlouhodobý vztah, a to mě baví nejvíc, ráda spolupracuji s lidmi opakovaně.
V jakých podmínkách se ti nejlépe pracuje?
Cítím se dobře, když vím, že pracovat pro mě nutně neznamená denně cestovat do kanceláře. Ve Vortumu mám svobodu se rozhodnout, kdy a odkud budu pracovat. Můžu si říct, kdy si během dne vyhradím čas pro práci, a také nejsem úplně závislá na tom, odkud ji budu vykonávat, stačí mít s sebou telefon a počítač. Můžu si rozplánovat a zorganizovat čas na práci, ale i na mimopracovní aktivity. To jsou podmínky, které oceňuji nejvíc, vyhovují mi i z toho důvodu, že mám dvě docela malé děti.
Jinak většinou pracuji doma. Ale pravidelně beru obě děti a na týden odjedeme někam ven, mimo město, a já mám možnost pracovat i tam. A to je super.
Čeho si u svých spolupracovníků, ať již kolegů, či externistů a dodavatelů, nejvíce ceníš a proč?
Hodně oceňuji, že lidé, se kterými ve Vortumu pracuji, jsou na vysoké odborné úrovni. Dělají svoji práci několik let, jsou profesionální a jsou hlavně spolehliví. Nerada někoho uháním a připomínám termíny a rozsah práce. Tady to není nutné. Oceňuji také, že lidé komunikují, vždycky odpoví na e-mail, jsou věcní, struční, a nikdo si na nic nehraje – to je pro mě také důležité.
„Cením si hlavně spolehlivosti, odbornosti a profesionality.“
S jakými klienty aktuálně spolupracuješ?
Pro Vortum v oblasti e-commerce supervizuju obsah pro Heureku, což je internetový srovnávač. Každý měsíc pro ně připravujeme 10–12 nákupních rádců, jak si vybrat například různé věci do domácnosti, které pak použijí na svůj web.
Pak ještě pracuji s klientem Plaček Pet Products, což je velkoobchod s krmivy a chovatelskými potřebami, a pro ně připravuji převážně PR články a překlady různých propagačních materiálů. S oběma klienty se mi pracuje moc příjemně. Dále se věnuji ještě několika interním projektům.
Pamatuješ si na nějaký konkrétní projekt, na kterém jsi pro Vortum pracovala a který ti uvízl v paměti?
Jedná se právě o zmíněný interní projekt, který mi přijde hodně zajímavý, a jsem ráda, že se na něm můžu podílet, a to je příprava tiskových zpráv a zejména komunikace o dění a práci Vortumu, uskutečněných zakázkách, jeho klientech a aktivitách. Je fajn, že Vortum nezapomíná vedle své práce pro klienty i na vlastní PR propagaci.
„Abych si uchovala dobrý pocit z práce a vůbec z toho, jak žiju, potřebuji work-life balance.“
Jak by měl vypadat tvůj ideální pracovní den?
Abych si uchovala dobrý pocit z práce a vůbec z toho, jak žiju, potřebuju, abych se během dne dostala i k jiným než pracovním záležitostem. Člověk potřebuje work-life balance, mít protiváhu k práci. Jsem navíc typ člověka, který má sklony k workoholismu a perfekcionismu, takže si na to musím dávat extra pozor. Pro mě není neobvyklé, že se do práce tak opřu, že nevidím, neslyším a za každou cenu ji chci dokončit a zruinuji se. Časem jsem ale zjistila, že to takhle nefunguje a není to dlouhodobě udržitelné, že se pak necítím dobře, jsem nepříjemná a unavená. Takže potřebuji mít nějaký prostor i pro sebe a své záležitosti. Změnila jsem svůj jídelníček a časem jsem se také naučila do každého dne zařazovat i nějakou aktivitu sportovního rázu. Můj den začíná snídaní, většinou doma a kterou jsem si udělala já a je zdravá, pak se postarám o děti, připravuju jim snídaně a svačinky, a až tohle mám za sebou, cvičím – jógu, ráda plavu, a když to jde, jezdím na kolečkových bruslích. Během celého dopoledne pak pracuji. Odpoledne se víceméně věnuju dětem a domácnosti a k práci se dostávám většinou zase až večer, když mám větší klid a prostor a dům utichne. Tak vypadá můj ideální den.
Čemu se věnuješ mimo práci pro Vortum?
Kromě plavání, jezdění na bruslích a cvičení jógy jsem i instruktorka dětského a kojeneckého plavání, ale posledních několik let jsem v podstatě hlavně maminka. Mám dva chlapečky, čtyřletého a desetiletého, a pustila jsem se do psaní blogu a facebookového profilu o tématech, která se týkají dětí a zdravého životního stylu. Píšu články o kontaktním rodičovství, o vzdělávání dětí, výchově i alternativním léčení. Ráda bych nasbírané zkušenosti šířila dál, maminkám, které třeba stejně jako já na začátku trochu tápaly nebo se cítily nesvé, protože role rodiče je pro ně nová. Snažím se rodičům pomáhat, aby získali pohodu, klid, sebedůvěru a nadhled nad situací, aby se necítili tolik pod tlakem a čas s dětmi je bavil. A protože máme za sebou sychravý podzim a začátek zimy, je pro mě teď nejbližší téma alternativního léčení dětí. Nejsem zastáncem chemických léků, své kluky se snažím léčit tak, že používám přírodní přípravky, případně homeopatika. Aktuálně se tedy nejvíc zabývám rýmičkami, kašlíky a nachlazením.
1/2020, rozhovor vedla Martina Lupínková, foto Trignom.